Svatební řeč a svatební obřad

by admin, 28.1.2016

Tímto článkem se chci dotknout opomíjeného tématu svatební řeči. Není mým záměrem někoho urážet nebo znevažovat úlohu úřadů a oddávajícího. Nemám ani zájem kritizovat nebo porovnávat náboženské směry a tradice. A nechci tvrdit, že neexistují výjimky.

Čím více svatebních obřadů se účastním, tím více mám pocit, že se za posledních několik desítek let nezměnilo.
Ano, bohužel. Často je svatební řeč neoriginální, strohá a tím pádem i nudná.

Civilní svatební obřad

Podívejme se nejdříve, jak vlastně probíhá civilní obřad:

  • Dostavíte se před obřadní síň, kde se Vás ujme úřednice (matrikářka), která od Vás a od svědků odebere veškeré potřebné dokumenty a vše zkontroluje. Předáte jí CD s vybranou hudbou.
  • Svatební hosté naplní svatební síň a postupně přichází ženich a nevěsta
  • U stolku oddávajícího stojí oddávající úředník či úřednice (matrikářka), které většinou ženich s nevěstou vidí poprvé a naposled v životě.
  • Matrikářka představí oddávajícímu snoubence a seznámí ho s prohlášením, že znají vzájemně svůj zdravotní stav, že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství… a že jim nejsou  známy žádné skutečnosti, které by bránily vzniku manželství. Dále informuje o rozhodnutí snoubenců užívat/neužívat společné příjmení (Novák, Nováková) a o tom, že stejné příjmení budou/nebudou užívat i děti narozené z tohoto manželství.
    Dále popřípadě udává povely, ale musí tam být dle zákona přítomna (nechápu proč :-D)
  • A nyní přichází svatební řeč. Tato řeč je zahalena tajemstvím do poslední chvíle, jelikož úředníci tyto řeči před svatebčany, až na výjimky, tají. (ono se také občas neví kdo bude oddávat – tedy kdo bude mít zrovna službu :-)).
  • V řeči je zmíněna důležitost vzájemné tolerance, porozumění a lásky. Řeč je doplněna i o citáty klasiků.
  • Ke konci obřadu vyzve oddávající jménem, příjmením (a titulem – Ing. Mgr. Dr.) ženicha i nevěstu k potvrzení dobrovolnosti vstupu do manželství, které oba stvrdí pronesením souhlasného „Ano“
  • „Jelikož jste splnili všechny zákonem dané podmínky pro uzavření manželství, prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené…“
  • Výměna snubních prstenů, polibek a připomenutí jaké že to příjmení budou partneři používat
  • Následují gratulace, případně přípitek se svědky (zatímco ostatní svatební hosté hlady a žízní nevidí) a celý akt je završen podpisy úředních papírů.

Tímto je svatební akt ukončen.

Sám sebe se ptám, jestli je tento akt hoden názvu „svatební obřad“?

Vždy jsem si myslel, a myslím si to dodnes, že svatební obřad by měl být výjimečnou oslavou dvou milujících se lidí, oslavou lásky.
Nebo se jen jedná o splnění zákonem daných povinností? Je jasné, že pro úředníky to je většinou víkendová „pruda“.

Občas mne napadá také nevhodnost proslovu oddávajícího, se kterým jsem se setkal v praxi.
V řeči oddávajícího byla zmínka, že určitě manželé budou mít děti, které vychovají a „splní tím svůj dluh společnosti…“! A co když manželství uzavírá bezdětný pár, který z jakéhokoliv důvodu děti mít nemůže?

Církevní obřad, svatba v kostele

Podívejme se na to jaké, rozdíly jsou v církevním svazku a to bez ohledu na to jestli jste věřící nebo ateisté.

Církev bere svatební akt jako svátost, jako skutečný obřad a oslavu lásky a věrnosti. Manželství je před Bohem uzavíráno na celý život.
Farář oba snoubence zná většinou osobně, minimálně s několika setkání před samotným svatebním dnem.
Osobně jsem svou první svatbu (:-D) absolvoval také v kostele, takže vás mohu zasvětit do zákulisních informací přímo z první ruky.

Celkem asi tři setkání s farářem nebyla jen filozofická diskuze o víře a Bohu. Byla to krom jiného dost dobrá předmanželská poradna. Z tohoto setkání jsem odcházel v panice s tím, že si vůbec nejsem jistý, jestli se chci vůbec kdy ženit a to jen v uvědomění si toho co vlastně manželství vzájemně znamená 😀

Ale nyní k svatebnímu obřadu a řeči.
Obřad samotný je opravdu oslavou dvou milujících se lidí, kteří si slibují oddanost a věrnost.
Farář nejen že cituje relevantní úryvky z písma svatého, ale mluví o vzájemném citu a upozorňuje na všechna úskalí společného života. Mluví uvolněně a jeho slova mnohdy vedou k zamyšlení. Dokonce i často vtipkuje na téma manželství v praxi.
K snoubencům promlouvá osobně, křestním jménem.
I svatební slib snoubenců je velice osobní záležitostí než strohé „ano“.

Já, Jan, odevzdávám se tobě, Jano, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

Tento slib je zakončen symbolickým svázáním rukou snoubenců stuhou (štolou?).

„Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“

Následuje posvěcení prstenů a konečné požehnání.
Pokud si snoubenci přejí svatební obřad se mší svatou, pokračuje se dále v obřadu.

A pak stejně jdete podepsat úřední lejstra… 😀

Tak co, jaký svatební obřad a jaká svatební řeč Vám přijde lepší? Chtěli byste mít aspoň trochu důstojný svatební obřad?

Pojďme se podívat na praktickou stránku věci.

Kdo smí v České republice oddávat?

  • kněz, nebo osoba oprávněná církví, popř. jinou náboženskou společností
  • starosta, místostarosta pověřený člen zastupitelstva na území Prahy – primátor, náměstek primátora, nebo pověřený člen zastupitelstva hl.m. Prahy
  • V extrémní situaci vás může oddat také kapitán lodi plující pod českou vlajkou nebo kapitán letadla, které má registraci v České republice. Své ano můžete říci také před velitelem české vojenské jednotky v zahraničí.

Tak co si vyberete? Co teď?

Jsou tu i alternativy

Vezmu to velice zjednodušeně. Pokud chcete mít svatbu v katolickém kostele, předpokládá se od vás, že se hlásíte ke katolické víře a jste pokřtěni. Pokud nevěříte, máte smůlu.

Alternativou je svatba v evangelickém kostele. Budu citovat, jelikož je problém obšírnější.

Kdo může mít svatbu v evangelickém kostele?

Evangelická církev koná požehnání sňatku především pro členy svých sborů. V praxi se však často stává, že jeden z partnerů je z jiné církve. Taková okolnost není překážkou, pokud se svatbou v naší církvi souhlasí. Pokud je druhý partner katolického vyznání, je třeba si uvědomit, že římskokatolická církev svatbu v evangelickém kostele neuznává a dívá se na takové lidi jako na církevně neoddané a nedovoluje jim proto přistupovat ke svátostem. Tito katolíci však mohou přistupovat k Večeři Páně v evangelické církvi. Ve všech případech, kdy jsou partneři z různých církví, je dobré se před stavbou domluvit, v které církvi budou vychovávat a křtít své děti.

Stává se i to, že jeden z partnerů je bez vyznání. I v takovém případě je požehnání možné, pokud s tím „nevěřící“ partner souhlasí a chápe svůj slib jako trvalý závazek. Jeho svatební slib bývá pak formulován poněkud odlišně – zatímco věřící slibuje „před Bohem“, partner bez vyznání zpravidla „před svým svědomím“ a současně vyjadřuje souhlas s křesťanskou výchovou svých dětí. Výjimečně je možné, aby v evangelické církvi přijali svatební požehnání i partneři, z nichž ani jeden není členem této církve, případně jsou oba nepokřtění. Taková žádost je na posouzení kazatele, aby spolu se snoubenci zvážil skutečné důvody jejich žádosti o Boží požehnání, jejich vztah k Bohu i jejich budoucí vztah k evangelické církvi.

Často se lidé zajímají, zda může mít svatbu v kostele člověk rozvedený nebo dokonce ten, kdo již jednou podobný slib v kostele dával a jehož manželství ztroskotalo. V evangelické církvi to možné je. Ale i zde musí kazatel přihlédnout, zda rozvedení uznávají, že mají na rozpadu svého minulého vztahu svůj podíl viny a možnost nového vztahu chápou jako Boží milost a odpuštění, na které nemá nikdo z nás právo. Někdy přichází se žádostí o sňatek v našem kostele i členové různých křesťanských společenství, které existují na bázi občanského sdružení a jejich kazatelé či pastoři proto nemohou úředně oddávat. V takových případech je možné se domluvit, že pobožnost vykoná kazatel zmíněného společenství a náš kazatel přijme slib snoubenců, aby byl sňatek platný.

A ještě je tu jedna možnost – Unitáři

Náboženská obec českých unitářů.

Wikipedie praví: „Unitářství je organizačně nejednotný proud v rámci protestantské liberální teologie. K základním teologickým stanoviskům patří zejména odmítání trinitárního dogmatu (svaté trojice) a odmítání plného božství a pre-existence Krista.“

Unitáři na svých stránkách píší: „Mnohé náboženské proudy byly založeny na základě zjevení, zázraku nebo nadpřirozené zkušenosti. Tyto události pak byly interpretovány určitým způsobem, prohlášeny jako pravdivé a předloženy lidem k věření. V unitářství ctíme zkušenosti a názory i dávných tradic, ale nepřijímáme je nekriticky. Pro nás není posvátné a pravdivé to, co nějaká autorita za pravdivé prohlásila, nýbrž to, co jako pravdivé poznáme. Z toho důvodu nemáme žádné „vyznání víry“ ve smyslu kréda či dogmata.“

A nyní se vrátíme k meritu věci.

Unitáři mají zmocnění oddávat.

Osobně jsem, bohužel, „unitářskou“ svatbu nezažil, ale dle zkušeností z diskuzí a po přečtení unitářského názoru na manželství a svatební obřad, se mi zdá tato alternativa vhodná.
Svatební řeč si můžete vybrat nebo Vám oddávající svatební řeč doporučí.
Jen je malý problém v tom, že unitáři mají pouze jednoho oddávajícího. A ten je neskutečně vytížen.

Více informací najdete na stránce http://www.dobrodruzstvizvanesvatba.cz/

Snad jsem na nic nezapomněl.

Na závěr přeji všem štěstí při výběru oddávajícího a užijte si svatební den tak jak si přejete.

Ostatně je to jen 1x, maximálně 3x za život 😀

Naše videa

Originální svatební dar

Chcete věnovat originální a nezapomenutelný svatební dar? Předplaťte novomanželům vytvoření svatebního klipu včetně záznamu celého svatebního dne. Dárkový poukaz který na žádost vystavím, můžete použít k osobnímu symbolickému předání nevěstě a ženichovi.
Kontaktujte mne pomocí formuláře.

K ukládání nastavení a správnému fungování využíváme soubory cookies. Používáním webu s jejich používáním souhlasíte. Více informací

Informace o souborech cookie

Soubor cookie je krátký textový soubor, který se ukládá do vašeho zařízení, když navštívíte nějakou webovou stránku. Soubory cookie pomáhají identifikovat vaše zařízení. Používají se pro udržování stavových informací, když přecházíte na jinou stránku webu nebo když se vracíte na web později. Soubory cookie neobsahují žádné osobní údaje a nelze je použít pro aktivaci programů ani doručení virů do vašeho počítače.

Soubory cookie na těchto webových stránkách

Soubory cookie na tomto webu používáme k různým účelům - pro zajištění funkčnosti webu, analýzu používání webu, a také pro marketingové účely.

Více informací o těchto souborech cookie si můžete přečíst, když kliknete na další tři záložky, použité pro různé kategorie souborů cookie. Najdete tam informace o názvu souboru cookie, vypršení jeho funkčnosti, účelu i společnosti, která ho používá.

Jak zablokovat soubory cookie ve svém prohlížeči

Pokud chcete používání souborů cookie zablokovat, musíte změnit povolení ve svém nastavení prohlížeče.

Přečtěte si více o tom, jak mít pod kontrolou soubory cookie ve svém prohlížeči, zde: http://aboutcookies.org/.

Pokud přijímání souborů cookie ve svém prohlížeči zablokujete, vaše zařízení nebude sledováno, když navštívíte naše webové stránky. Chceme však upozornit na to, že zablokováním souborů cookie se může stát, že určité funkce na našem webu nebudou fungovat nebo nebudou fungovat správně.

Zavřít